VÝKLAD Z KARET LENORMAND A CIKÁNSKÝCH ONLINE

O runách

5153_big.jpg
Runy jsou znaky, které jsou odvozené pravděpodobně z etruského nebo řeckého písma. Používaly se jakožto jedna z obdob symbolů, písmen a písma v germánských jazycích, především pak ve Skandinávii a na Britských ostrovech. Jejich počátky sahají do období starověku a používaly se hojně i v raném středověku. Runová abeceda byla později nahrazena převážně latinkou, a to v souvislosti s přijímáním křesťanství. Ve Skandinávii, především pak na švédském venkově se však užívání run a runového písma, hlavně k dekorativním účelům, zachovalo až do dnešních dnů.

Runy byly vyřezávány na různé předměty a byla jim přisuzována magická moc. Za pomoci run se předpovídala budoucnost a byly s nimi rovněž invokovány síly, které mohly ovlivnit štěstí i osud člověka. Dle severské tradice existovaly speciální magické runy, které ovlivňovaly počasí, úrodu, zdraví, ale i mezilidské vztahy.


 

Původ run


Prapůvodní původ runových znaků není zcela jistý. Slovo runa znamená ve staré angličtině a příbuzných jazycích záhadu nebo tajemství. Užívání run nalézáme na rozsáhlém území Islandu, v Rumunsku, v severských zemích skrze Balt až po Středozemní moře. Runy se zřejmě nikdy nepsaly inkoustem a perem, ale vyrývaly se do dřeva, kamene, kosti a kovu. Runové abecedy jsou známy rovněž pod názvem futhorky nebo futharky. Podobně jako je tomu u slova Abeceda, tyto názvy jsou odvozeny od zvukových podob prvních písmen F U, Th, A, R, K – později ve znění F U, Th, O, R, K . Obdobně jako tomu bylo u jiných druhů písma, prošla i původní podoba písma runového v průběhu věků nejrůznějšími změnami.

Rozlišujeme tři hlavní varianty runové abecedy. Ta nejstarší z nich se nazývá germánský futhark prostý. Skládá se ze 24 symbolů, z nichž každý má své pojmenování. Asi okolo roku 800 našeho letopočtu se objevují další dvě varianty runového písma, a to v anglosaské Anglii a ve vikinské Skandinávii. Anglosaské písmo zvyšuje počet znaků nejprve na 28, později až na 33. Ve vikinském písmu oproti tomu dochází k redukci na 16 runových symbolů.

Čtvrtou známou variantou runového písma je tzv. armenské písmo. To vytvořil Guido von List až v době mnohem pozdější, nežli vznikly předešlé zmíněné varianty. Guido von List se narodil v roce 1848 ve Vídni a byl ve své době oblíbeným okultistou. List v roce 1902 podstoupil operaci šedého zákalu, po které téměř na 11 měsíců ztratil zrak. V průběhu dlouhého a úzkostného období vynuceného odpočinku nalézal útěchu v hloubání nad původem run a jazyka a právě v této době vytvořil ono armenské písmo. Armenské písmo později tvořilo základ nacistického kultu run, má tedy zatíženou minulost těmito závažnými historickými událostmi.


Runy a jejich rituální a magické užití


V případě užívání run pro magické účely nesmíme opomenout zmínit báseň Runatál. Runatál je prastará nordická báseň, vyprávějící příběh o Ódinovi a o tom, kterak přinesl světu runy. Ódin je severský bůh, který prý na zemi snesl runy díky tomu, že jedno své oko obětoval a pak visel po dobu devíti dní a devíti nocí na Yggdrasilu - stromě, symbolizujícím moudrost. Ódin obětoval sám sebe, aby dosáhl vyššího vědění.


Ódin je nejvyšším božstvem severského a také germánského panteonu, kde je známý také pod jménem Wotan. Spolu se svými dvěma bratry prý stvořil svět a vdechl mu život. Podle pověsti vlastnil mnoho magických zvířat a artefaktů, za všechny je možné jmenovat jeho slavný oštěp Gunghir, který nikdy nemine cíl a díky němuž Ódin vyvolal válku s Vány, proto se mu říká mimo jiné také původce sporů. Kromě tohoto oštěpu vlastnil také například prsten Draupnir, osminohého koně Slepnira (také Sleipniho), dva vlky a dva havrany. Ódin měl za ženu Friggu, podle některých mýtů zvanou Freyu, která mu porodila několik synů, ale hlavně mocného boha Thora. Chcete-li Ódina žádat o pomoc, můžete se na něj obrátit s prosbou pomocí run a se všemi runovými kouzly. Ódin přináší moudrost, sílu, je mocným ochráncem, rádcem a trpělivým božstvem, které umí čekat na ten správný čas.

V básni Runatál je krom legendy o Ódinovi a jeho poznání run také část, která popisuje umění práce s runami. Jsou zde vyjmenovány jednotlivé úkony, které by měl runopisec ovládat. Tedy: 

„Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít.“

Runovým mistrům se říkalo Runici a runovým mistryním Alruny. Tito mistři a mistryně četli a tvořili runy složené z větviček, tesané do skal a kamenů, vyřezávané do dřeva. Používali je také pro komunikaci na dálku, při zapisování veršů a pro věštění a zaříkávání.

Věštění z run


V současnosti se můžeme setkat s mnoha návody, jak z run věštit a jak runy vykládat. Hojně se využívá poměrně rychlá a jednoduchá metoda – náhodné vytažení run z váčku, ve kterém jsou uchovávány. Metodika věštění z run není přesně popsána. Jisté je to, že se runy, vyryté do kousků dřeva nebo kamene házely, neboli metaly. Tradičně se užívalo tří nebo devíti run, z jejichž významu, položení a také pořadí se vykládalo.

Metání run


I samotné házení nebo metání run má svá pravidla. Runy nejprve uchopte do ruky. Hleďte přitom zrakem do oblak, na runy se v tuto chvíli nedívejte ani nesoustřeďte a odříkávejte modlitbu Bohům. Po jejím odříkání metněte runy na bílou látku, která izoluje runy od zbytku světa. Nejvhodnějším bohem, se kterým se v takovouto chvíli spojit, je dárce run - Ódin neboli Wotan. Je možné jej vyzývat také za pomoci prvních dvou odstavců z výše již zmíněné básně Runatálu. Ty zní následovně:

„On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím,
po devět nocí
moudrý Wotan sám sobě obětí.
Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.“

Runy vhoďte na připravenou látku právě v tom v okamžiku, kdy vyslovíte poslední verš básně. Také můžete rozložit runy na stůl a opatrně je zamíchat, aniž byste se na ně podívali. Potom nad nimi přejíždějte rukou a vyberte si právě ty, které Vás nějakým způsobem přitahují, a pak z nich vykládejte. Toto je vhodná alternativa pro věštění i jiným lidem, než Vám samotným.

Doba věštby z run


Doba, kdy z run věštíte, kvalitu Vaší věštby neovlivňuje. Někteří autoři zabývající se touto problematikou se přesto shodují na tom, že nejvhodnější bývá první noc po novoluní a poslední noc před úplňkem. Někdy se také doporučuje ptát se dle fází měsíce na dobu, která časově fázi měsíce odpovídá. Tedy v první čtvrti měsíce se tázat na minulost, v době úplňku na současnost a v poslední čtvrti na budoucnost a rady pro kroky budoucí.   


Současné runové sestavy a nejčastější způsoby věštění z run


Většina současných runových sestav se skládá z 25-ti runových kamenů. 24 kamenů je popsáno runami a poslední je prázdný. Jejich aspekty se stanovují v zásadě dvěma hlavními způsoby, a to podle toho, do jaké pozice při házení runový kámen spadne. Může to být runou dolů, runou nahoru, dovnitř nebo mimo stanovenou oblast. Vycházet je možné také z toho, v jakém úhlu se runový kámen octne vzhledem k jinému kameni. Runy mají tajemnou povahu a takové jsou i jejich odpovědi.
 

Metoda věštění s jednou runou


Metoda věštění s jednou runou je určena pro rychlou a stručnou odpověď na jednoduchou a specifickou otázku. Může být také podkladem pro meditaci nebo celkovým zhodnocením dne předešlého. Jeden kámen tedy můžeme tahat jako tzv. hlavní runu dne, a to před započetím nějakého projektu nebo kvůli vhledu do nějakého problému. Vypovídá o dané tázané záležitosti a často je právě tou radou, kterou aktuálně potřebujeme. Držte váček s runami a soustřeďte se na daný problém nebo záležitost. Z váčku s runami vytáhněte právě jednu runu, sevřete ji v dlani, chvilku meditujte a potom se podívejte na její význam. Pokud vytažená runa neodpovídá na Vaši otázku, zkuste otázku změnit nebo konkretizovat či se pokuste získat odpověď později.

Metoda věštění se třemi runami


Tato metoda Vám pomůže získat komplexní odpověď ohledně momentální situace a poskytuje náznaky toho, co se bude dít v blízké budoucnosti. To, kolik informací získáte, závisí na času, který jste ochotni věnovat čtení a interpretaci run samotných.

První runu vytáhněte a položte. Tato první tažená runa reprezentuje události v minulosti, které současnou situaci způsobily.
Druhou runu vytáhněte a položte, tato runa ukazuje současný stav věcí a již odkazuje na volbu, kterou bude potřeba učinit.
Vytáhněte a položte i třetí runu. Tato poslední tažená runa bývá obvykle nejsložitější k interpretaci samotné. Může symbolizovat osud člověka, znamená konečný výsledek tázané situace a podobně.
Pokud výsledek poukazuje na potíže, vytáhněte si ještě další runu jako radu, jak v takovéto situaci postupovat, radu, co povede ke zdárnému vyřešení. Věštba se třemi runami umístí problém do celkového kontextu, pomůže nám celý problém v čase uchopit, pochopit kontext a navede nás k pravděpodobnému výsledku.


Metoda věštění s devíti runami


Tato metoda dává podrobný popis osobní situace, poskytuje hluboký pohled do okolností, které nastaly, objasňuje volby a možnosti z nich vyplývající. Devítka je jedním z nejsilnějších magických čísel.

Vemte devět run do rukou, chvíli je podržte a intenzivně myslete na svoji otázku. Runy pak rozhoďte po stole (či zemi) a plátně. Nejprve čtěte ty z run, které dopadly znakem nahoru. To, jak jsou runy interpretovány, závisí na více faktorech. Jedním z nich je subjektivní pocit a intuice, dalším i jistá zběhlost ve čtení run. Runy, které vidíte ležet v centru, mají nejvýznamnější váhu pro výklad samotný. Ty, které leží dále od centra, jsou slabšího významu, a ty, které dopadly mimo látku, je možné buď zcela ignorovat, či jim přisoudit jen velmi mírný a okrajový vliv. 

Nejprve přečtěte ty runy, které dopadly znakem nahoru, teprve potom obraťte a čtěte i další znaky. Runy, které dopadly opačnou stranou, poukazují na budoucí možná řešení. To, jak budete runy interpretovat a vykládat, záleží do jisté míry i na Vás samotných. Čtení run je velmi variabilní a subjektivní záležitostí. Ve chvíli, kdy si však vytvoříte nějaká pravidla, měli byste se jich držet i v dalších výkladech, přespřílišný řád však také není vhodný.

Dá se říci, že runy jsou trochu jako lidé samotní, nikdy se nedozvíte, jak se budou chovat společně, dokud je neseznámíte. 
Fehu

Fehu

Dobytek

Fehu se vyslovuje jako české F.
Název se překládá jako dobytek, vitální prvek v životě zemědělského společenství a ekonomické měřítko pro lidi zpočátku neseznámené s užitím peněz. Dobytek je majetek získaný bojem či prací, runa tedy značí i materiální zisk.
Fehu bývá spojováno hlavně s Freyou.

Uruz

Uruz

Pratur

Uruz se vyslovuje jako české U.
Runa se jmenuje po praturovi, velkém divokém a těžko zkrotitelném turu, který obýval většinu střední a severní Evropy a byl v historické době vyhuben. Julius Caesar jej popisuje v Zápiscích o válce Galské jako zvíře o málo menší než slon, s postavou a barvou býka. Pratuři byli neobyčejně silná, rychlá a bojovná zvířata. Nejsnadnějším způsobem lovu byly padací pasti, trofejí pro statečného a vynalézavého lovce byl pár masivních rohů. Ty, zdobené stříbrem nebo zlatem, byly používány jako poháry pro slavnostní hostiny.
Pratur byl symbolickým zvířetem Thórovým, souvislost mezi nimi upevňuje jejich fyzická síla. Jiným významem runy mohl být "úspěch", zlovení pratura jistě znamenalo obdiv germánské kmenové společnosti, bylo skvělou zkouškou síly, inteligence a vytrvalosti.

Thurisaz

Thurisaz

Trn

Thurisaz se vyslovuje podobně jako Th v angličtině.
Význam není zcela jasný, obecně jde ale o nepřízeň přírody. Obr, troll a démon mohou nýt vhodnými interpretacemi, nelze ignorovat ani "trn". Jde o trollí runu, jak o ní říká norská báseň Skírnismál. V sekvenci tří znaků za sebou dokáže změnit význam následujícího textu. Dovede vyvolat démony z podsvětí.
Thurisaz je mocným nástrojem při změnách tvarů, přisuzuje se lidožravým obrům a trollům. Nepříjemnosti s nimi spojené dokumentuje glosa z Norské runové poezie "neštěstí potěší jen málo mužů".

Ansuz

Ansuz

Bůh

Ansuz vyslovujeme jako A.
Ansuz vyjadřuje boha jako takového, nejčastěji některého z Ásů, bývá spojována s jejich vůdcem Ódinem. V pozdějších dobách pokládali Ódina za boha větru a za vůdce Divé smečky zatracených a prokletých duší, s níž za bouří uhání povětřím. Ódinovou svátostí byli oběšenci, což souviselo s jeho osobní obětí na stromě Yggdrasil, oběšením se Ódinovi i obětovalo.
Ansuz je oslavována jako zdroj požehnání, přepychu a moudrosti. Bývá spojována s nejvyšším bohem, Ódinem.

Raido

Raido

Cesta, kolo

Raido se vyslovuje přesně jako české R.
Runa má řadu významů, například cestu, dobytčí potah, jízdu na koni, dlouhou cestu koňmo, či se zápřahem. Runa byla pravděpodobně cestovním kouzlem chránícím živé i mrtvé.
Přisuzuje je často Thórovi. Ve staré norštině znamená slovo reid buď vůz na kolech, nebo hrom. Hromy způsoboval Thórův kočár, tažený po obloze dvěma kozly.

Kaunaz

Kaunaz

Pochodeň

Runa se vyslovuje jako české K.
Ani pro tuto runu neznáme jednoznačnou a nespornou interpretaci. Významy zahrnují pochodeň, světlo, var, bolák a vřed. Runa symbolizuje bolesti a nemoci, stejně jako bledou zář pochodní. Možná spojitost se svatým člunem bohyně Nerthus.

Gebo

Gebo

Dar

Výslovnost se podobá českému G, ale o něco měkčím, spíše jako Gh.
Gebo znamená dar, povaha daru však zůstává nejasná. Může jít o oběť bohům, nebo radost seslanou od bohů lidem. Člověk darující bohu implikuje náboženský akt, náboženství samo lze vykládat jako dar lidstvu.
Runa údajně chránila před jedem v poháru, mohla být součástí ochranného nápisu. Podle Anglosaské runové poezie je nazývána jako štědrost. Štědrost zvyšuje vaši důstojnost a slávu v očích bližních a je-li obrácena k chudým, pomáhá těm, kdo pomoc nejvíce potřebují. Uplatňuje se ve vztazích mezi lidmi, mezi člověkem a bohy i mezi bohy navzájem.

Wunjo

Wunjo

Radost

Wunjo se vyslovuje jako W v současné angličtině.
Runa označovala štěstí, pohodlí a slávu. Částečně mohla vyjadřovat i držení konkrétního majetku, především však absenci utrpení. Lingvisticky odpovídá německým slovům wulthuz (sláva) a winjo (pastvina); oba výrazy dokazují, že se ve významu runy nemálíme. Wulthuz snad rovněž naznačuje asociaci s norským bohem Ullem. Vyskytly se i názory, že runa Wunjo vyvolává intoxikaci. Pak by souvisela s gótským výrazem woths (šílený či nezvládnutelný).

Hagalaz

Hagalaz

Krupobití

Hagalaz se vyslovuje jako české H.
Runa vyjadřuje krupobití jako klimatický jev i jako krupobití střel v bitvě. V obou případech jde o destruktivní, řád narušující sílu.
Hořící obruče, v germánských zemích koulené a přeskakované při oslavách Svatojánské noci, jež se stala křesťanským pokračováním svátku hällristningar, byly nazývány "kroupová koula". Jejich smyslem bylo v nejistém severském podnebí chránit právě dozrávající plodiny před skázonosným krupobitím. Můžeme jen spekulovat, zda mohla být moc runy hagalaz neutralizována použitím nějakých "slunečních obručí".

Nauthiz

Nauthiz

Nedostatek

Vyslovujeme jako české N.
Runa vyjadřuje potřebu, překážku, nebo v extrémmním případě i nedostatek a nouzi. Jistí autoři v ní nacházejí runu osudu a vztahují ji k Nornám, sudičkám severských mýtů. Pokud byla vyškrábána nehtem, měla sílu pomáhat, smysl runy tedy osciluje mezi pomocí a potřebou přežít.

 

Isa

Isa

Led

Isa se vyslovuje jako I v anglickém slově "ice".
Runa znamená led, jenž je spolu s krupobitím nepřátelskou přírodní silou. V dílem anglosaské runové poezie je led studený a hladký jako dlažba z čistého skla, nebezpečná sice, leč krásná na pohled. Norská runová poezie hovoří o širokém mostě a doplňuje verš "slepec se neobejde bez dobrého průvodce". Vysvětlením může být jak tajemná výstraha, tak i jednoznačně míněná praktická rada.

Jera

Jera

Rok

Jera se vyslovuje jako české J.
Interpretace významu runy zahrnují rok, kopí, žně, rok s hojnou úrodou a rok blahobytu. Je samozřejmé, že úrodná, teplá část roku měla pro severské národy vitální význam, a to v doslovném smyslu.

Eihwaz

Eihwaz

Tis

Eihwaz se vyslovuje o něco tvrději než J, má blíže k Y.
Tato runa znamená strom tis, strom našim předkům posvátný a používaný při výrobě luků. Bůh lovu Ull si vysvavěl své sídlo v Ydalir (Tisové údolí), luk byl pokládán za jeho posvátnou zbraň. V anglosaské runové poezii i v norské runové poezii se oslavují kvality tohoto stromu, jenž má hrubou kůru, pevně a tvrdě odolává nepříznivému povětří, chrání před požáry, v zimě je ze všech stromů nejzelenější, přináší štěstí zemi, na níž roste a - v neposlední řadě - příjemně praská v ohni.

Pertho

Pertho

Figurka

Pertho se vyslovuje jako české P.
Význam tohoto znaku je snad největším tajemstvím futharku. Pokusy o vysvětlení sahají od tance, přes strom v plodu až po srdce.
Anglosaská runová poezie nabízí jako význam "šachovou figurku" nebo "hráče šachu", hovoří o hře, jež byla zábavou a oddychem tehdejších šlechticů shromážděných v hodovní síni. Dickins tento význam cituje, ale upozorňuje současně na blízkost zvukové podoby runy se slovanským pizda, dívčí pohlaví. Potom by se mohlo jednat o posvátou runu bohyně Frigg, matky bohů a bohyně ženské plodnosti. Tím bychom zároveň získali doplnění runy Inguz, mužské plodnosti. Další možný význam, tanec, nás v předchozí možnosti ještě utvrzuje, přecejen tanec byl nejstarším známým modlitebním úkonem, snad pro erotické vzrušení, jež je schopen vyvolat.

Algiz

Algiz

Los

Algiz se vyslovuje jako souhláska stojící někde mezi Z a R.
Runa pro ochranu, a to jak ve formě amuletu, tak i chrámového útulku. Etymologicky je příbuzná s gótským alhs, chrámem, a staroanglickým ealgian, chránit. Je zde pravděpodobně vztah s tajemným runovým slovem alu. Podle jiné interpretace je název runy výrazem pro losa (angl. elk), o němž Julius Caesar píše, že spí vstoje opřený o strom, aby snadněji prchl před možným nebezpečím, a proto též symbolizuje ochranu tváří v tvář nepříteli.

Sowulo

Sowulo

Slunce

Sowulo se vyslovuje jako české S.
Tato runa představuje slunce, nebeské těleso, bez něhož by nebylo života, a jeden z nejdůležitějších objektů všech starověkých náboženství. Gaius Julius Caesar píše, že Germáni oslavovali slunce i měsíc, obě nebeská tělesa regulovala jejich každodenní život podobně, jako regulují roční období a příliv.

Teiwaz

Teiwaz

Týr

Teiwaz se vyslovuje jako české T.
Runa zasvěcená Týrovi, bohu války a vítězství, ochránci před nebezpečím. Její použití v amuletech bylo všeobecné již od prvních staletí runového umění. V anglosaské runové poezii není Teiwaz spojována s válkou, nýbrž s hvězdou, pravděpodobně s polárkou, ale je glosována výrazy, jaké s bohem války souvisí: "s vladaři si dobře rozumí a věrně drží stráž proti družině noci". Zní vám to optimisticky? Ano, Teiwaz je optimistickou runou.
Když byl vlk Fenri spoután řetězy, z nichž nedokázal uniknout, vložil mu Týr ruku do tlamy v křivé přísaze. Když vlk zjistil, že byl oklamán a zajat, ukousl mu skoro celou pravou ruku. Celý mýtus ukazuje ušlechtilost Týrova ducha i přes přítomnost křivé přísahy. Frey vyměnil meč za lásku Gerdy, Ódin obětoval oko pro vlastní lásku k moudrosti, a Týr ztratil ruku pro lásku svých přátel.
V Teiwazu někteří vidí tajemnou geir's-odd, oštěpovou runu. Stárnoucí bojovníci si ji údajně vyřezávali do vlastního masa, aby se jim otevřela cesta do Valhally hrdnskou smrtí v boji a nezemřeli postupně v posteli sešlostí věkem nebo nemocí.

Berkana

Berkana

Bříza

Berkana se vyslovuje podobně jako české B.
Bříza byla posvátný strom, spojovaný s jarními rituály plodnosti. Bohyní jara byla Idunn. Její mládí, zdraví a krása symbolizovaly každoroční zmrtvýchvstání v přírodě, jímž začíná teplá plovina roku. Idunn byla rovněž strážkyní jablek, z nichž bohové čerpali své věčné mládí.

Ehwaz

Ehwaz

Kůň

Runa se vyslovuje jako české E.
Ehwaz je runa koní. Koně byli posvátnými zvířaty již od nejstarších dob a Tacitus popisuje čisté bělouše, krmené na společný účet, nepoužívané k žádné práci a jen za účelem věštby zapřahané k dvoukolovým vozíkům. Král nebo státní kněz předvídal budoucnost z jejich frkání a ržání. Tito koně získávali rady přímo od bohů. Ódinův osminohý hřebec Sleipni byl buď sněhově bílá, nebo šedě grošovaný.
Ústřední příběh Ságy o Hrafnkelovi líčí věrnost tohoto ušlechtilého zvířete jeho božstvu.

 

Mannaz

Mannaz

Člověk

Mannaz se vyslovuje jako M v češtině.
Runa znamená člověka, ať už jako individuum, či jako lidstvo. Nesla s sebou ochrannou a obrannou moc. Poznámky některých znalců citují Tacitovu zmínku o bohu Tuistovi, zrozeném ze země, a jeho synu jménem Mannus, spojení mezi bohy a runou je však velice spekulativní.

Laguz

Laguz

Voda

Laguz se čte jako české L.
Runa reprezentuje vodu, pokládanou snad za zdroj plodnosti. Alternativní vysvětlení tvrdí, že "voda" je pozdější náhradou za původní význam, jímž měl být pórek nebo zelenina díky svému tvaru hojně užívaná ve falických obřadech seveřanů. I tento názor by souhlasil s plodností obsaženou ve významu runy., voda se však zdá být pravděpodobnějším vysvětlením i proto, že runa bývala zasvěcena jednomu z Vanů, Njördovi. Mořské houbě se říkalo "Njördova rukavice", a Njörd byl mocným božstvem spojovaným s moři. Njördovými posvátnými zvířaty byli rackové a tuleni.

Inguz

Inguz

Frey

Inguz se vyslovuje jako "nosové N".
Runa patří bohu Freyovi, jehož jiné jméno bylo Ing. Vyjadřuje plodnost a protože Frey byl zpodobován falickou ikonou, může být rovněž pokládána za runu pro mužský pohlavní orgán a přímý ekvivalent samičí Pertho.
Plodnosti se nejlépe daří v míru, a kult Freye, mírumilovného a plodného boha, vznikl ze staršího kultu bohyně plodnosti Nerthus. Jul, nebo Yule, byl původně název oslav pořádaných na Freyovu počest na počátku léta (July - anglicky červenec). Podávalo se na nich jeho posvátné zvíře, kanec, s hlavou zdobenou vavřínem a rozmarýnem.

Othila

Othila

Dědictví

Othila se vyslovuje jako české O.
Tato runa znamenala dědičnost, či v širším smyslu cokoli hodnotné, co lze přenést na potomky nebo předat bližnímu, včetně vědomostí a znalostí. Rozšířený význam se vztahuje i na zemi předků, rodnou zem.
Runa je bohužel zmiňována pouze anglosaskou runovou poezií, která přináší význam "majetek", což je věc každému člověku velmi drahá a díky které si může ve svém domově užívat věcí příjemných a spravedlivých. V zápisu je naneštěstí velmi zřetelně vidět materialistické sklony středověkého křesťanství, deroucí se do starých tradic a zužující jejich význam.

Dagaz

Dagaz

Den

Dagaz se vyslovuje podobně jako D v češtině.
Je to runa vyjadřující den, bezpečí denního světla, v kontrastu s nejistotou, ne-li přímo hrůzou z noci. Ve dne rozpoznáváme zrakem své okolí, což nás chrání před nepřítelem; i práce nám jde snadno od ruky.
Pro Dagaz se opět zachovaly jen anglosaské komentáře, vyjímečně optimistické, ač v křesťanském duchu. Hovoří o Stvořiteli seslaném Bohem, milovaném lidmi a všem pomáhajícím, jenž je zdrojem naděje a štěstí pro bohaté i pro chudé.

VÝKLAD KARET ONLINE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one